Nedávno vyšel na internetovém serveru Ihned článek o chorobném odkládání povinností až u třetiny studentů. Jak je toto možné? Podívejme se na prokrastinaci z řad studentstva blíže, s odstupem času.

Pokud se pokusím nejprve o trochu sebereflexe, musím konstatovat, že příklady, popisované v článku jsou mi známy. Člověk opravdu velmi často dělá jednu nedůležitou věc za druhou, aby se nemusel věnovat nějaké jiné, do které se mu dvakrát nechce. Známe to určitě všichni. Mě osobně se mi s touto skutečností zatím podařilo bojovat úspěšně, to bych ostatně ani nepsal tento článek, protože bych si na něj nenašel čas nebo tím vlastně odkládám něco jiného?! Ne. Dnes již opravdu ne.

Z mých zkušeností lze studenty zařadit do několika kategorií (neznamená to, že vyjmenuji všechny): studenti žijící, studenti nepracující, studenti studující, studenti lukostřelci a další. Za studenty žijící považuji studenty, kteří jdou na střední nebo vysokou školu žít život studenta. Škola je jen nezbytnou součástí. Jde jim o kolektiv a volný čas, nechtějí řešit starosti vnějšího světa. Studenti nepracující jsou podobní studentům žijícím - hlavní motivací (avšak ne nutně jedinou) je nechodit pravidelně do práce. To ještě ne. Studium a nabyté znalosti jsou vedlejším efektem. Studující studenti mají oproti těm předcházejícím jasný cíl - získat titul, znalosti, rozšířit obzory v určité problematice. Kombinace uvedených jednotlivých cílů zcela jistě možná. Dál zatím nekoukají. Studenti lukostřelci mají již před vstupem na vysokou školu naprosto jasnou a reálnou představu, kam jdou studovat, proč a co potom hodlají dělat. Znají cestu, po které chtějí jít. Tato poslední kategorie má podle mne minimální zastoupení v oné množině studentů z článku.

Co studentům chybí, aby přestali odkládat povinnosti? Dobrá otázka, složitější odpověď. Zkusím spekulovat. Mají-li ti studující jasný cíl, dostudovat, mít titul, může být problém v tom, že mají sice definovaný dlouhodobý cíl (doba splnění 3 nebo 5 let), ale nemají již stanoveny (neuvědomují si) dílčí kroky, kterými těchto cílů dosáhnou. Je tedy logické, že mohou mít problémy s motivací. Cíl je příliš daleko.

Kategorie studentů, které jsem zmínil jako první, mají zřejmě stejný problém, kromě faktu, že nemusí mít ani daný onen dlouhodobý cíl, jejich motivace je tak logicky zaměřena jinak - vydržet v kolotoči co nejdéle. Pak je každé zkouškové období utrpením, člověk se jistě přemáhá seč může a raději dělá jiné věci.

Pokud shrnu uvedené myšlenkové pochody, je problém v motivaci a time managementu. Mám-li dostatečnou motivaci, budu mít dostatečnou vůli se věnovat takovému úkolu, který to ode mne vyžaduje, byť je sebenepříjemnější. To mne ostatně může utvrdit v tom, že činím správně. Důležité je dostat činnosti buzení/nakopávání/zvyšování motivace dostatečně do krve. Následující úkoly půjdou snadněji. Do krve dostaneme potřebné činnosti jen tak, že se budeme pokoušet vytvořit si takový návyk. Návyk vytvoříme jen v případě, že si uvědomíme, že je třeba. Je nutné uvědomit si fakta. Fakta o tom, že momentální situace vyžaduje změnu. Co nás obvykle nutí ke změně, pokud nemáme sílu? Mnohdy je jím tlak okolí. Ano, jedná se o systém akce - reakce, ale budiž. Pokud nejsme schopni proaktivity, je i reakce správným směrem dobrou cestou. Cestou ke změně. Cestou k vlastnímu uvědomění. K poznávání sebe sama.

Přeji šťastnou cestu (sebepoznávání).